Jak to všechno začalo, aneb u zrodu stál Sokol

Dějiny amatérského loutkářství ve Velkém Meziříčí lze dělit na dvě základní období podle zřizovatele. První je Sokolské, druhé odborné a kulturní.

Tělovýchovná jednota Sokol provozovala svůj loutkový odbor od přelomu 19. a 20. století Sledujeme-li počátky a vývoj loutkového divadla u nás v posledních stoletích zjišťujeme, že nejprve se vyskytovalo na trzích a jarmarcích. Z kočovných loutkařů je dodnes nejznámější Matěj Kopecký. V druhé polovině 19. století zřizovaly vlastní amatérské loutkové scény spolky, zejména tělovýchovné organizace Sokol, které se orientovaly hlavně na dětské diváky.

Tak tomu bylo i ve Velkém Meziříčí

Z našeho města jsou dochovány např. informace z roku 1927, kdy se 12. listopadu uskutečnilo loutkové představení hry "Princezna žába". Zrodem systematické loutkařské činnosti se stalo vystoupení profesionálního zájezdového souboru prof. Skupy v květnu 1933. Vzápětí nato se objevila v týdeníku Velkomeziříčsko zpráva:"Tělovýchovná jednota Sokol Velké Meziříčí připravuje loutkové hry, ke kterémuž účelu zakoupila loutkové divadlo moderně vybavené a loutky umělecky řezbované". První představení se uskutečnilo 7. října 1933 na jevišti sokolského sálu na náměstí. Týdeník Velkomeziříčsko o něm referoval: "V neděli zavítal do Sokolovny Kašpárek a uspořádal se svojí družinou premiéru ve hře Panoš Jiří", kde si rázem získal přízeň četných návštěvníků". Jako většina jiných byla i velkomeziříčská loutková scéna založena na typické postavičce Kašpárka s hlavním zaměřením na dětské publikum.

Od sezony 1933/34 do skončení sezony 1940/41 byla až na malé výjimky uskutečňována představení každou neděli od října do dubna následujícího roku. Typické názvy her v tomto období: "Kašpárek a loupežník", "Sokolí pramen", "Kašpárek krajánkem", "Zakletý rytíř", "Princezna Cimprlína", Pohádka pozpátku".

Na rozdíl od divadla živých herců, kde se uvádí jmenovité obsazení rolí, zůstávají herci a vodiči loutek anonymní - bezprostřední styk s diváky zajišťuje postava Kašpárka. U loutkového divadla jsou též potřební organizátoři a technici. Proto jen několik známých jmen z tohoto období: učitelka Slepičková, učitel Kvasnička, prof. Kvapil, Komrs.

V počátečním období okupace (1939-1941) došlo k podstatnému zdokonalení scény i zavedení hudebního doprovodu. Novinkou se stalo maňáskové divadlo. Typickým doprovodným prvkem loutkových představení od roku 1933 bylo doplnění filmovou groteskou a týdeníkem.

Plakáty na sokolské tabuli i další propagace byla uváděna větou: "Nazdar děti, nazdárek, klaní se Vám Kašpárek."

V polovině roku 1941 však došlo k zákazu veškeré činnosti Sokola a zabavení jeho majetku. Nebyl to však úplný konec. Hrálo se v soukromí. Důležitou osobností již od poloviny třicátých let byl arch. Vladimír Neumann, který navrhoval scény her, ale i vyřezával loutky a podporoval divadlo zvláště po roce 1941.

Znovuobnovení činnosti pod patronací odborového svazu Kablo

V krátkém období obnovení TJ Sokol po roce 1945 nevznikl již loutkářský odbor. Sokol ve své původní podobě na konci čtyřicátých let již neexistoval. Město tím ztratilo původní kulturní zázemí.

To si roku 1951 uvědomil i tehdejší ředitel slibně se rozvíjejícího podniku Kablo, Bohumil Sivera a hledal náhradu v činnosti odborů. V závodním klubu Kablo tak vznikly mimo jiných i kroužky loutkářský nebo taneční (soubor Vysočina). U znovuobnovení činnosti loutkohereckého souboru ve Velkém Meziříčí tak při tehdejším ROH (Revoluční odborové hnutí), v Kablu stáli tři lidé: Mirek Rosa, s technickými a organizačními schopnostmi, Jasna Mikulášková, která se s touto činností již setkala, neboť oba rodiče byli amatérští loutkaři a Václav Slabý, který působí v souboru dodnes. K nim později přibylo asi dalších sedm lidí (Miroslav Chlouba, Zdena Plačková, Kolomazník, František Bernereiter, Marie Maloušková, Ludmila Zahálková, Hugo Wehrenberg). Představení hráli s 35 cm loutkami v prostoru učňovské školy na Poříčí, v dřevěné stavbě na nádvoří. Vedoucím souboru se stal Miroslav Rosa. Hry pocházely od otce Jasny Mikuláškové pana řídícího Milostného (bývalého amatérského loutkaře), kulisy namaloval Mirek Rosa. Představení byla každou sobotu, hrálo se bez předcházejících zkoušek.

V tomto období vyjížděli velkomeziříčští loutkaři i do okolních vesnic a škol s tzv. mobilním divadlem.

V roce 1955 se divadlo stěhovalo do sálu na Obecník. Po odchodu M. Rosy převzal vedení souboru Hugo Wehrenberg. Po celou dobu loutkové divadlo velmi podporovali i ředitelé Kabla (p. Sivera, p. Peřina, p. Hanák, Ing. Minařík, Ing. Tvarůžek). V tuto dobu se začaly pořizovat nové loutky a kulisy, vše zajišťovalo odborné družstvo Moravská ústředna v Únanově u Znojma, vedené p. Maškem. Loutky měly 2 m úvazy, což velmi ztěžovalo jejich ovládání. I tak se pro děti hrálo každou sobotu.

Rok 1977, díky úsilí ředitele JKP Ivana Vítka a Huga Wehrenberga, našlo loutkové divadlo konečné působiště na speciálně upravené scéně v JKP. Loutkové divadlo bylo tehdy svým zázemím jedním z nejmodernějších divadel v Jihomoravském kraji. Po náhlém skonu Ivana Vítka se stala ředitelkou JKP Marie Belatková. Díky její podpoře se i nadále loutkové divadlo mohlo rozvíjet.

Nečekaný a nepříjemný úder do činnosti souboru zasadila povodeň v roce 1985. Zaplaven byl sál i jeviště kulturního centra. Vzhledem k zavěšení loutek u stropu se však většina z nich zachránila. Odplavaly pouze právě využívané loutky k pohádce Míček Flíček. Téměř všechny zničené loutky byly nahrazeny novými, nově byly zakoupeny i opony a sedačky v hledišti. Bohužel v tu dobu přišel loutkoherecký soubor také o svoji kroniku, vedenou od roku 1951. Po revoluci byly veškeré archivní dokumenty a fotky v JKP zlikvidovány. Je velmi obtížné dohledat veškeré informace o vzniku a působení loutkového divadla v té době. Většina informací pochází od samotných zakladatelů paní Jasny Mikuláškové, pana Václava Slabého, bývalé ředitelky JKP Marie Belatkové a dalších.

Po roce 1991 spadá loutkové divadlo pod městské kulturní středisko Jupiter club, s.r.o.. Na Malé scéně Jupiter clubu se hraje loutkové divadlo dodnes. Další přerušení činnosti nastalo v sezóně 2013 (září - prosinec) z důvodů rekonstrukce a představby velkého sálu Jupiter clubu.

Vedoucí souboru Hugo Wehrenber, obetavý a umělecky nadaný vedoucí, působil v této funkci až do jara 2001 s malou přestávkou. Z jeho rukou převzal štafetu Zdeněk Svoboda, který využíval bohaté režisérské a organizační zkušenosti, získané z divadla živých herců.V roce 2010 se ujímá režie a vedoucí funkce Kateřina Maloušková, vnučka jedné ze zakládajících členek loutkového divadla, působící v loutkové divadle již 17 let.

Připomeňme si některé bývalé členy souboru mimo zakladatelů a vedoucích: Marie Kyjánková, Miroslav Krejska, Simona Borůvková, Libuše Bílková, Vlasta Bílková, Karel Hlávka, Kateřina Novotná, Hana Hořínková, Petr Doležal, Iva a Tomáš Komínkovi, Miloslava Slavíková, Jarmila Slabá, Martina Dohnalová, Iva Husáková, Iva Pospíšilová, Jaroslav Burian, Tomáš Mrazík, Jaroslava Slabá, Pavel Slabý, Jaromír Pařízek, Ondřej a Jiří Severovi, Dominik a Erik Janouškovi, Veronika Kozmonová, Radim Svoboda a další.

Současnost

Loutkoherecký soubor je duší loutkového divadla ve Velkém Meziříčí. Má 18 členů, kteří ve svém volném čase využívají podmínek v Jupiter clubu a pravidelně nacvičují pohádková představení pro nejmenší diváky již více jak půl století. Soubor je složen z členů různých věkových kategorií (nejmladší 14 let, nejstarší 86 let - Václav Slabý, který v souboru účinkuje od jeho začátku). Někteří z nich jsou už druhou generací loutkařů. Soubor je složen z "vodičů a mluvičů" - tudíž ke každé loutce patří dva jedinci - jeden loutku ovládá a druhý ji propůjčuje svůj hlas. Jsou i členové, kteří ovládají obě činnosti. K divadlu samozřejmě patří i důležitá technická podpora - ozvučení, osvětlení, opona, režie, nápověda a kulisy. Loutkoherecký soubor patří k nejaktivnějším zájmovým útvarům ve městě. Veškerou činnost spojenou s loutkovým divadlem dělají bez finační odměny. Největší odměnou pro ně jsou rozzářené dětské oči a potlesk na konci představení.

Svým zázemím patří loutkové divadlo v Jupiter clubu k jedněm z nejhezčích v kraji Vysočina. Archiv obsahuje přibližně 120 pohádek - od klasických (Broučci, Červená Karkulka, Perníková chaloupka aj.) přes místní pověsti až po kusy pro dospělé (Krysař aj.) V depozitáři je uloženo okolo 200 loutek, všechny byly pořízené společně i s kulisami během let 1960 - 1986. Soubor pracuje s marionetami (vedené na provázcích svrchu) a javajkami (vedené na tyči zespodu). Mezi nimi najdeme i velmi známé kopie televizních Broučků. Nejpopulárnější a nejoblíbenější postavičkou je však Kašpárek. Jeviště je mobilní, pro představení s javajkami se dá změnit.

Loutkoherecký soubor v období září - březen odehraje téměř dvacet představení, která jsou většinou vyprodaná. Navíc téměř každý rok odehrají několik představení pro mateřské a základní školy, a to v dopoledních hodinách.

Činnost loutkohereckého souboru přispívá významnou měrou k zachování a rozvinutí kulturní tradice v oboru loutkařského umění, které se výrazně podílí na tvorbě kulturního dědictví pro další generace ve městě a regionu. Vytváří dětem prostor pro jejich fantazii, přispívá k utváření jejich charakterových vlastností.

Loutkaři také spolupracují i na jiných projektech mimo scénu divadla. Např. moderování tradičního vánočního koncertu, či uvedení adventních světýlek na Náměstí ve Velkém Meziříčí. V letech 2002 a 2010 proběhly výstavy loutek v předsálí kina. Vždy zaznamenaly velký úspěch u dětí i jejich rodičů. Rok 2011 proběhla inventura veškerých loutek, 2012 se systematizuje archiv pohádek. Přes prázdniny 2012 došlo k modernizaci ozvučení a osvětlení na malé scéně. V roce 2014 se loutkový soubor zúčastnil festivalu Humpolecká marioneta.

Současný loutkoherecký soubor pracuje ve složení:

Kateřina Maloušková, Vladimír Mikýsek, Marie Doležalová, Martina Bradáčová, Lenka Maloušková, Lucie Pantůčková, Radka Jiřičková, Zdeněk Svoboda, Antonie Svobodová, Václav Slabý, Lucie Augustová, Aleš Pol, Jana Štursová, Ladislav Pospíšil, Richard Kučera.

Zpracoval: A. Dvořák

Doplnila a upravila: Kateřina Maloušková

Zřizovatelé loutkového divadla

• 1951 - 1977 Závodní klub Kablo
• 1977 - 1984 Jednotný klub pracujících ROH Vysočina
• 1985 - 1991 Sdružený klub ROH Vysočina
• 1991 - 1992 Jupiter club, hospodářské zařízení občanského sdružení
• 1992 - dosud Jupiter club, s.r.o.

Působiště loutkového divadla

• 1951 - 1955 Poříčí + zájezdní divadlo
• 1955 - 1977 Obecník
• 1977 - dosud loutková scéna Jupiter clubu (dříve JKP)

Principálové

• 1951 - 1955 Mirek Rosa
• 1955 - 2001 Hugo Wehrenberg
• 2001 - 2010 Zdeněk Svoboda
• 2010 - dosud Kateřina Maloušková

Inspicientka

• 1951 - 2005 Jasna Mikulášková
• 2005 - dosud Radka Jiřičková, Martina Bradáčová

Složení loutkohereckého souboru

• 18 členů, 8 mužů, 10 žen, nejstaršímu členovi je 86 let - zakládající člen loutkového divadla - Václav Slabý, nejmladšímu je 14 let
• soc. struktura - 3 důchodci, 3 studenti, 2 ženy na mateřské dovolené.
• věková struktura - do 18ti let - 2
• od 19ti do 30ti let - 6
• od 31 let do 40ti let - 5
• od 41 let do 50ti let - 0
• od 51 let do 60ti let - 2
• od 61 let ...... - 3

Další osobnosti

• Vladimír Mikysek - zvuk, světla, příprava scény (působí v divadle skoro 40 let)
• Hugo Wehrenberg - dlouholetý vedoucí a režisér, figuroval v divadle od roku 1955 až do roku 2001
• p. Bernereiter - člen loutkového divadla, jeden ze zakládajících členů, vyráběl kostýmy pro loutky
• p. Rosa - zakladatel loutkového divadla, maloval kulisy
• p. Slabý - zakladatel loutkového divadla, účinkuje bez přestávky již 63 let
• p. Mikulášková - zakladatelka loutkového divadla v roce 1951, až do r. 2005 chodila do loutkohereckého souboru, její otec poskytl ze začátku loutky i hry pro loutkové divadlo

Loutky

• loutky máme marionety, javajky, maňásky
• vše nakoupeno v letech 1960 - 1986
• Moravská ústředna Únanov Znojmo, pan Mašek
• celkem máme 255 loutek, javajky - 76, marionety - 179

Zpracovala: Kateřina Maloušková